html
 
 

 

O fatálním vlivu Fridexu na vývoj života na Zemi

Na počátku byla Země nesličná a pustá, jen Duch Boží se vznášel nad vodami. Nebylo tady žádných barev – jen temnota a prázdno. A pak Bůh začal tvořit.“

To je klasická verze událostí, kterou bohužel věda nepotvrzuje.

Dva základní kameny současné civilizace se dostaly do křížku.

Moje vlastní verze je kompozitní, spojuje v sobě výhody kreacionistické i evoluční teorie, nutí docenty a faráře, aby si padli do náruče. Vypadá ve vulgarizující zkratce takto:

Bůh si, když už ho vznášení otravovalo, vypůjčil od svého bratrance Bohuslava Boha ze sousední skupiny galaxií stavebnici Malý chemik a začal s pokusy. Zpočátku mu šla práce velmi pěkně, stavebnice obsahovala dvacet dva druhů chemických látek se kterými šlo provádět mnoho (169) bezpečných pokusů.

Bezpečné pokusy ale nikoho dlouho nebaví, ani Boha neuspokojovaly, a tak začal s nebezpečnými experimenty. Zkoušel to s uhlíkem. Na jeho bázi se mu podařilo vytvořit řadu skutečně nebezpečných prasáren, když sloučeniny vystavoval elektrickým výbojům. Elektřinu získával tak, že třel ebonitovou tyč liščím ocasem - a vzkazuji těm, kteří teď vykřikují, že lišky a ebonit tehdy ještě neexistovaly (tím méně ocasy a tyče z nich), že takoví jako oni jsou neoblíbeni ve všech režimech.

Ubíral se dvěma hlavními směry: jednak se snažil vdechnout hmotě život, aby se hejbala a pak mu posluhovala. Druhou oblastí bylo bádání pro uspokojení jeho vlastních, individuálních choutek. Hledal něco, co by mu po požití vyvolalo stav bezostyšného třeštění, hokejistického a fotbalistického hysterčení, a umožnilo mu zapomenout na tu nesličnost a pustotu prostředí.

Vynalézt látku, kterou by se mohl takto sjíždět, to mu nedalo skoro žádnou práci, měl to hned. Ethylenglykol, bylo to pěkně sladký, bohové jsou rezistentní vůči jeho jedovatým složkám, kyselině glykolové a šťavelové, a tak byl od té chvíle naloženej v ethylenglykolu prakticky kontinuálně.

My jsme na jmenované kyseliny kapku hákliví a tak ho používáme jenom do chladičů u auťáků a říkáme mu Fridex. Aby se nechlastal, jsme jinak schopni vysofat všechno, nebo aby s ním Rakušané nevylepšovali svá chuťově odporná vína (to máte ode mě za Temelín, parchanti), tak se do něj přidávají hořké látky.

Jenže: permanentní opilost malého chemika způsobila, že se vývoj v prvně jmenované oblasti, tedy v oživování hmoty, nečekaně zvrhnul. Bůh si už vycvičil buňky tak, že se shlukovaly do větších celků, kooperovaly, a jedna velká a zvlášť pokročilá Petriho miska mu už uměla podrbat záda.

Potom ale, přetankován ethylenglykolem, omylem ukápnul z jedné misky do druhé. Místo aby to napravil, tak usnul, a v tomto nestřeženém okamžiku buňka z první misky sežrala buňku z misky druhé.

To byl povel i pro ostatní, začaly se navzájem požírat jako o závod a než se opilec probral z bezvědomí, tak proběhly dějiny, trilobiti jsou zkamenělý, ještěři zmizeli v prachu a víru událostí a krhavý pohled Stvořitele se upřel na čtvrtohory.

Mimochodem - ta buňka, co jako první sežrala druhou, ta dnes tvoří pevný genetický základ buněk všech podnikatelů, bankéřů, politiků a kriminálníků.

Václav Klaus je z ní celej, jak ulitej.

Pak se Bůh ještě jednou pokusil situaci zachránit, když už tady lidstvo bylo a bylo mu podobný vzhledově, nejenom tím, že se ožíralo, a poslal skrze neposkvrněné početí na Zem svého syna, aby tenhle chudák pozemskou polízanici napravil a vyžral si za něj to, co on nadrobil.

Než se ale zase po třiatřiceti létech probudil z účinků zvlášť jemného Fridexu, původem ze sklepů v Oortově oblaku, kterým zapíjel zrození syna, tak jsme mu dědice urožnili.

Od té chvíle se už zklamaný a zhrzený Stvořitel svému dílu nevěnuje, pohodil ho do komory mezi staré krámy. V souhvězdí Kasiopeji se dnes baví mesmerismem, vkládá ruce na šéfovou celého podniku a předstírá, že ji zbavuje bolestí páteře, zejména pak v oblasti hrudníku.

Normální vochmatyka.

A my, opuštění, děláme všechno pro to, aby Země byla nesličná a pustá.

 

Obsah
<43>