html
 
 

 

Proč jsem se nestal dobrým

Za školou je krásně - Slepé střevo je prevít - Burt Lancaster ohýbal Katherine Hepburnovou velmi korektně - Mladíka zblbnete snadno, volí pak Kadla

Když se stíny prodlužují, horký den proměňuje ve vlahý večer, z otevřeného okna uniká krásná muzika a v hnízdě pod krajem střechy krkají přežrané malé vlaštovičky, nastává nejlepší chvíle na vzpomínání.

Laskavý čas nás nechává vzpomínat na to pěkné a zakrývá závojem zapomnění ošklivé.

Vytěsňujeme, říkají odborníci. A příznačné je, že kromě osobních zážitků v těch hezkých vzpomínacích chvílích převládají kusy a kousky umění. Hudba, film, divadlo, obrazy, knihy. Golf.

Definovat umění asi nelze. Někdo říká, že je to zkratka, díky které můžeme vyjádřit i pochopit mnoho věcí v jediném záblesku poznání, namísto dlouhého vysvětlování, jiný dává přednost fascinaci, okouzlení dílem, které nám cosi sdělilo. Umění nás také dělá lepšími; malíř a hobby architekt Hitler je toho dokladem. Ale, bez těch frků, si opravdu myslím, že umění je cosi mezi nebem a zemí: pokud vůbec nějaké nadpřirozeno existuje, tak právě v něm.

Na začátku šedesátých let se do té doby tuhý režim začal uvolňovat. Zlatá šedesátá začínala. Přišly první filmy ze Západu, v rádiu bylo možné zaslechnout i něco jiného než častušky a budovatelské songy, malá divadla, Havel stavěl kulisy a ještě neměl podepsaný vázací akt v Berkley. Karel Krautgartner se svým fenomenálně imperiálním obličejem filmového magnáta si dovolil na úvod koncertu pozdravit obecenstvo „Dobrý večer, dámy a pánové", namísto povinného „Soudružky a soudruzi", v důsledku čehož čtyři zapálení stalinisté v sále sofort spadli ze židlí.

Chodil jsem tenkrát do bijáku stejně často jako za školu, tedy často, lístek stával od dvou do pěti korun, onehdy na to vzpomínal i pan prezident v ojedinělém a téměř lidském interview pro Lidové noviny.

(Uměl jsem - kvůli oprávněnému osvobození od školní docházky - také něco jakoby ze stříbrného plátna, nafilmovat podráždění slepého střeva, příznaky mě naučila ségra, medička, nerada, ona byla strašně poctivá duše, já jsem je pak doktorovi odrecitoval jak básničku, dokonce jsem i teplotu namarkýroval, tření je mocná zbraň a oni vás při měření teploty neuhlídaj, jednou jsem to přepísk, to tření, a chtěli mě hospitalizovat. Abych neměl podráždění čtyřikrát do roka, tak jsem jednou šel k dorostovýmu a pak po čase na obvod. Oni si to neřekli. K tomuhle by se ale pan prezident nikdy nesnížil.)

Na prvním mládeži nepřístupném filmu jsem byl v kině Moskva, v Plzni, na Moskevské třídě. Dneska je to už všechno zase zpátky americký. Byl to Hráč, Dostojevskij, nám bylo čtrnáct. Ta obrovská sexuální scéna kvůli které to bylo nepřístupný spočívala v tom, že hrdina převrátil hrdinku do duchen a snad bylo vidět i kousek kombiné.

Nám tenkrát stačilo málo.

U šatny jsme s kamarádem (sám jsem si na tak dobrodružný, protizákonný, skora až gangsterský čin netroufal) potkali kamarádku, a ona se pýřila, že byla přistižena při nemravnosti. Tenkrát se dívky pýřily.

O čtyři roky později jsem vycházel z kina hned pod náměstím, bylo tam široké plátno, tenkrát vzácnost, ale zaboha si nevzpomenu, jak se jmenovalo. Ale film pořád vím, byl to Obchodník s deštěm, Katharine Hepburnová a Burt Lancaster ve slavném dojáku.

To, že to byl doják, tuším až dneska, tenkrát se mi to strašně líbilo, film mě oslovil. Tedy spíš oslnil.

Mladíci se rádi a snadno nechávají oslňovat, čti: zpitomět.

Pamatuju si i další věci, detaily, po těch létech, představte si. Byl únorový večer, od západu přišla, zatímco jsem čučel na to, kterak Burt ohejbá Katherine, teplá fronta, která se studeným vzduchem ukuchtila mlhu. Ta visela, dělala závoje pod lampami veřejného osvětlení, my kuřáci si takových věcí všímáme, protože při téhle konstelaci ovzduší chutná cigareta dvojnásob, vyfukování kouře je takové nějaké slastnější než obvykle. Nekuřáci jako obvykle vědí prd.

No a tak stojím na zastávce tramvaje, čekám na jedničku na Slovany, slastně vyfukuji do mlhy, a v makovici pod anglickým trávníkem doznívá film. Pamatuju, že jsem byl rozhodnut stát se lepším, bojovat za spravedlivější svět, za naději pro všechny lidi.

Takhle dokáže umění zblbnout mladíka.

Vtom jsem si vzpomněl, že jsem se kvůli morálnímu rozechvění zapomněl učesat.

Trávník neboli drn nepotřebuje nějakou větší údržbu, nevím, proč jsem ho musel pořád pročesávat, dneska se češu jednou týdně, pokud nezapomenu. Tuhle módu velmi krátkého zástřihu sem zanesli kanadští hokejisté, kteří hráli na mistrovství světa v Praze. Dewsbury, metrákový obránce, brusič jako hrom, s úžasným drnem, mimo ledovou plochu však každým coulem gentleman. Potkáte ho na ledě a máte o dva zuby míň.

Takže jsem zašátral pro hřeben v náprsní kapse zimníku, tenkrát se nosily takový strašně těžký zimní kabáty, z nějaký houně čico, i kostkovaný, většinou tříčtvrťáky. A začal zušlechťovat drn, i tohle probíhá podle frajerského, přesně stanoveného rituálu, ruka s hřebenem češe, druhá za ní uhlazuje, a hlavička blbečka se přitom efektně naklání, aby česání probíhalo po celé ploše, nebylo někde zanedbáno.

Najednou jsem ucítil strašlivou, ostře palčivou bolest na špičce nosu. Nejhorší bylo, že jsem nechápal, kde se tam vzala, uprostřed česání, žádná vnější příčina nepřicházela v úvahu, vždyť jsme tam byli jenom traja, já, můj drn a hřeben.

Nu, zapomněl jsem na cigaretku. Abyste se učesali výše popsaným způsobem,  zvednete obě ruce nad vršek hlavy, tím pádem musíte cigaretu držet v hubě, pyskama. To ostatně vylepšuje a umocňuje celkovou atraktivitu výkonu, neboť tímto se pubescent stává podobnější filmovým hrdinům, ti také (dříve) často držívali cigaretu na pysku, mhouřili oči před kouřem a do toho ještě mluvili. Trochu huhňavě, jinak to s cigárem v hubě nejde. Opravdu krása.

Jenže: jak jsem zvedl ruce, klopy toho těžkého kabátu se naduly, vzaly sebou cigaretu a připlácly ji hořícím koncem přesně na špičku mého nosu. Měl jsem tam potom strup.

Nic neposadí mladíka v rozletu vyšších citů rychleji zpátky na zem, než když mu někdo típne hořící cigaretu o špičku nosu.

A proto jsem se nakonec nestal dobrým člověkem.

 

 

 

Obsah
<37>